Jdi na obsah Jdi na menu

Papoušci vhodní do venkovních voliér

 

Ara arakanga

(Ara macao)

 

 

Třída:  Ptáci (Aves)
Řád:  papoušci (Psittaciformes)
Čeleď:  papouškovití (Psittacidae)
Druh:  Ara arakanga (Ara macao)
Výskyt:  Střední a Jižní Amerika
Velikost:  81 - 96cm
Hmotnost:  1000 - 1200g
Kroužek:  14mm
Počet vajec:  2 - 4
Inkubační doba:  24 - 28 dní
Potrava:  Ovoce a ořechy, v zajetí i semena a zelenina
Cena:  130.000Kč za pár

Ara arakanga

Popis
Ara arakanga je zhruba 81 až 96 cm velký papoušek. Z jeho délky však zabírá více než polovinu ocas. Průměrná hmotnost se pohybuje okolo jednoho kilogramu. V jeho opeření výrazně převažuje jasně červená barva. Velká křídelní a ramenní pera jsou zlatožlutá se zelenými konci a koncové letky jsou pak jasně modré. Stejně tak okrajová ocasní a nadocasní pera mají modrou barvu. Líce a okolí oka až po zobák má ara arakanga bílé a oproti ostatním arům holé bez drobných pírek. Horní část zobáku je mohutnější a má světlou rohovinovou barvu. Sporní menší část je pak černá. Vydávají velice hlasitý hluboký křik, který se nese až několik kilometrů do okolí. Pohlaví je u ary arakangy podle vnějších znaků nerozlišitelné. Jediný rozdíl, který je možné pozorovat je ten, že mladí ptáci mají tmavé oči, které se v dospělosti změní na světle žluté. Dožívají se v průměru 40 až 50 let, někteří jedinci se však mohou dožít až 75 let.

Život v přírodě
Ve volné přírodě se ara arakanga vyskytuje v jižním Mexiku, Střední Americe a samozřejmě také v severní části Jižní Ameriky, kde je možné ho nalézt v Bolívii, Peru, Paraguaji a v deštných pralesech v okolí Amazonky v Brazílii. Mají rádi vlhké nížiny subtropických a deštných pralesů, kde vyhledávají otevřená prostranství nebo okraje řek. Žijí také v savanách Střední a Jižní Ameriky. Nejčastěji můžeme ary arakangy vidět po párech. Samec a samice se sdružují u svých hnízd a létají v jejich okolí vždy společně. Vzájemnou náklonnost si mezi sebou prokazují především probíráním peří. Mají čistě monogamní vztah, který trvá po celý život. Jakmile se dva jedinci spárují, je už velmi obtížné spatřit je samostatně, samozřejmě kromě období, kdy samice musí sedět na snůšce. Do větších hejn se shromažďují někteří arové pouze večer, kdy pak společně tráví noc v korunách stromů.

Hnízdí v dutinách v korunách stromů deštných pralesů, kde jsou chráněni hustou zelení a jsou tak méně dostupní pro predátory, jako jsou opice, tukani, hadi a někteří větší stromoví savci. Pokud je ara arakanga v hnízdě něčím vyrušen, opatrně vykukuje ven a tiše kontroluje situaci, dokud není nebezpečí zažehnáno. Pokud je hnízdo přímo ohroženo, ara jej co nejrychleji tiše opustí a skryje se do jiného. Jinak dokáže predátorům zdárně odolávat především díky své velikosti a rychlému letu. Ara arakanga zahnízdí nejčastěji jednou do roka, občas jen jednou za dva roky. Snůška čítá od 2 do 4 bílých kulatých vajec s inkubační dobou 24 až 28 dní. Na vejcích sedí převážně samice. Samec pak krmí mláďata natrávenou kašovitou potravou. Další snůšku arové nezačnou, dokud se mláďata úplně neosamostatní. Mladí ptáci totiž zůstávají s rodiči až do jednoho či dvou roků svého života. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku tří až čtyř let. Jeden pár hnízdí obvykle v jednom hnízdě po celý život.

Potrava
Ara arakanga se v přírodě živí primárně ovocem a různými druhy ořechů. Příležitostně si doplňuje stravu nektarem či některými rostlinami. Jsou známí také tím, že konzumují ovoce před tím, než uzraje. Nezralé ovoce má tvrdší slupku a je obtížnější se k němu dostat. Arové však mají natolik silné zobáky, že jim to nečiní problémy. Tím získávají v přírodě obrovskou výhodu, protože nemusí mít strach, že přijdou o potravu kvůli jiným druhům zvířat. Pro zlepšení trávení občas doplní svůj jídelníček o jílovitou hlínu, kterou hledají na březích řek. 
V zajetí pak přijímají semena a zrniny jako slunečnici, kukuřici, oves, pšenici a samozřejmě také ovoce, ořechy a zeleninu.

Chov v zajetí
Ara arakanga je pro chovatele velice atraktivní, avšak náklady na jeho pořízení a péči o něj jsou obrovské. Navíc patří mezi náročnější papoušky a je extrémně hlasitý a hlučný, což nejednoho chovatele odradí. Oblíbení jsou především pro jejich krásné zbarvení a také pro jejich vděčný přistup k majiteli.

Jeho chov vyžaduje dostatek prostoru, takže klec, pro jednoho aru musí být podle možností co největší. Platí pravidlo, že ara, by měl být schopný roztáhnout v kleci křídla, aniž by se dotýkal jejích stěn. Vhodné rozměry by měly být 150x150x200cm. Čím je klec větší, tím samozřejmě lépe. Mříže klece by neměly mít mezery větší než 2,5cm a měly by být zhotoveny z odolného kovu. Neměly by obsahovat části z olova nebo zinku, stejně tak jako by neměly být natřené barvou. Klec by neměla být umístěna přímo na podlaze a měla by být na dobře osvětleném a teplém místě. Ara arakanga a všichni arové obecně jsou totiž náchylní na chlad. Pro zdraví jejich opeření je nutné kropení rozprašovačem s vlažnou vodou.

Stejně tak, jak jsou nároční na prostor, jsou tito ptáci nároční na lásku a péči. Měli by s majiteli přicházet pravidelně do styku, přičemž je vhodné časté vypouštění z klece, což napomáhá jejich socializaci. Snadno přilnou ke svému majiteli, avšak poznávání cizích lidí je pro ně obtížnější a zabere více času. Jsou velice inteligentní a potřebují spousty hraček ke zkoumání a okusování. Nejvhodnější k okusování jsou dřevěné hračky, které zároveň zabraňují přerůstání jejich zobáků. Zásobovat je musíme také čerstvými větvičkami. Arové, kterým není věnována dostatečná péče, často trpí poruchami chování jako například vytrháváním peří, mohou sami sebe zraňovat a v neposlední řadě je možné, že začnou trpět depresemi, které často vyústí v jejich agresivitu.

Odchov ary arakangy
Pokud chceme chovat ary v páru ve venkovní voliéře, měli bychom jim připravit prostory o rozměrech 2,5 metru na výšku a na šířku. Minimální délka je 6,5 metrů, ale ideálních je 8 metrů. Bohatá výbava zelení je samozřejmostí. S výběrem vhodné budky pro hnízdění bývají obecně u arů problémy. Nejvhodnější je umístit do voliéry více budek o různých rozměrech na různá místa a nechat pár, aby si sám vybral. Jakmile začne ara arakanga jednu budku navštěvovat, můžeme ostatní bez starostí z voliéry odstranit, protože je jisté, že i v příštích letech zahnízdí ve stejné. Doporučuje se vertikální budka o výšce od 80cm do 100cm, u které je vhodné namontovat z vnitřní strany pod vletový otvor pomocný žebřík z pletiva, aby ji mohli ptáci snadněji opouštět. Arové, však jsou schopni zahnízdit i v budce horizontální. Vletový otvor by měl mít průměr od 15cm do 22,5cm a kontrolní otvor u dna budky by měl být zhruba 10cm až 15 cm velký. Umístění je individuální, ale kvůli možným teplotním problémům se nedoporučuje budku zavěšovat ihned pod strop voliéry, protože především v horkých letních měsících může hrozit přehřívání. Ve venkovní voliéře ara arakanga nasedne na snůšku nejčastěji během jara nebo léta. Ve vnitřních voliérách záleží na přizpůsobení teplotních podmínek, takže jsou schopni zahnízdit v jakémkoliv období. Během hnízdění bývají tito papoušci velice teritoriální a agresivní. Do kontrolního otvoru u budky bychom tedy měli mít přístup nejlépe z vnějšku voliéry. Na vajíčkách sedí samice 24 až 28 dní a mláďata opouštějí budku po zhruba 10-ti až 14-ti týdnech.

Závěrem
Ara arakanga je zapsán na seznamu CITES I, což znamená, že nesmí být volně odchycen z přírody do zajetí bez patřičných povolení. Vlády několika zemí bojují proti černému obchodování s nimi, avšak je jisté, že mnoha obchodníkům se podaří nejeden kus bez povolení prodat. S papoušky na černém trhu není příliš dobře zacházeno, a proto při transportu často uhynou v důsledku stresu. Cena ary arakangy na legálním trhu se pohybuje okolo 50-60tis. Kč za kus. Svému majiteli je však oddaným společníkem a díky vysokému věku, kterého se může dožít, dokáže být člověku celoživotním přítelem.


Žako kongo

(Psittacus erithacus)

 

 

Třída:  Ptáci (Aves)
Řád:  Papoušci (Psittaciformes)
Čeleď:  Papouškovití (Psittacidae)
Druh:  Žako kongo (Psittacus erithacus)
Výskyt:  Kongo, Libérie, Uganda
Velikost:  32-40cm
Hmotnost:  400-600g
Kroužek:  11mm
Počet vajec:  3-4 ks
Inkubační doba:  26-30 dnů
Potrava:  Směs semen pro velké papoušky,ovoce,zelenina
Cena:  14000-18000 Kč

Žako kongo

V tomto článku jsem si vybral druh papouška, jenž se stává v dnešní době stále oblíbenějším, ať už se bavíme o jeho zastoupení v chovech nebo pouze o rodinách, které se rozhodly pořídit si nějakého ptačího společníka, který se dá dobře ochočit a naučí se snadno mluvit. Jedná se o druh žako kongo (papoušek šedý). Autor článku popisuje jeho několikaleté zkušenosti s chovem. Článek je přeložen z anglického originálu, který jsem nalezl na serveru s internetovou adresou www.wingscc.com.

Můj chov papoušků šedých (žaků) začal před několika lety koupí dvou kusů bez určení pohlaví, inzerovaných v novinách i s klecí. Neměl jsem žádnou zkušenost s chovem velkých papoušků. Do této doby jsem měl pouze korely, alexandry a agapornise. Opravdu jsem z nich měl radost a moje první korela je vlastně ještě po 16-ti letech na živu. 
Občas jsem prodejem mláďat přinesl radost jejím novým majitelům a vydělal tak i trochu peněz, což pokrylo jejich náklady na chov.

Žaky jsem umístil v obývacím pokoji vedle televizoru, byli polokrotcí a uměli pár triků. Předchozí majitel položil arašíd do plechovku od kafe a větší z obou ptáků (Clyde) přiložil hlavu k této plechovce a vydával chrochtavé zvuky dokud mu nebyl arašíd vydán. Bonnie, menší ale odvážný jedinec, se chtěla neustále mazlit. Byl jsem z toho trochu v obavách protože ona byla mnohem větší než druhy na které jsem byl doposud zvyklý. Možná, že také vycítila moji nervozitu. Každopádně mi proštípla dolní ret a ušní boltec. Nevzdával jsem se. Chtěl jsem si krotké ptáky osvojit. Bylo mi jasné, že jsou chytří a schopni se dále učit. O několik dní později mi Bonnie proštípla i nos! Začal jsem se čtením všeho, týkajícího se chovu žako kongo. Z odborné literatury vyplynulo rozhodnutí, dát jim budku. Jednu noc vycházely slyšitelné „kňouravé" zvuky z obývacího pokoje. Nevěděl jsem, co se děje. Ve slabém nočním světle jsem spatřil Clyda a Bonne jak se páří. Bylo to pro mě něco ohromujícího. Následovala snůška 2 oplozených vajec, ze kterých se vyklubala 2 mláďata. Zůstala v budce u televizoru až do dne, kdy pokoj zaplnil nepříjemný zápach. Podíval jsem se a zjistil, že jedno z mláďat uhynulo ve 3 týdnech života. Tekly mi slzy, když jsem zvedal bezvládné tělíčko mláděte. Zkontaktoval jsem ptačího veterináře. Ten na zbylém žijícím mláděti udělal několik testů a zjistil, že má bakteriální infekci. Musel jsem jej ručně krmit a přeléčit jeho, i rodiče. Poprvé jsem musel prodat mládě, které mám opravdu rád. Bylo mnou zbožňováno a jen při pomyšlení na to, že budu muset mládě prodat, se mi stahovalo hrdlo. Výdaje na léčení mě ale k prodeji donutily a já zaměřil svoji pozornost na koupi druhého páru žaků. Mládě šlo k dámě jménem Frankie. Toto mládě žaka kongo bylo extrémně inteligentní.

Koupil jsem druhý pár, postavil nové venkovní voliéry a rozdělil je do dvou sekcí. Samice nového páru měla zranění na hlavě. U předchozího majitele ji strčila do pletiva a ve snaze dostat se ven si poškodila oko.

Žila asi jenom rok a uhynula při sezení na vejcích. Pro tato vejce jsem musel koupit inkubátor. Vylíhlo se jedno ze 4 vajec a to pokrylo náklady za veterináře. Musíte mi rozumět, toto všechno bylo ve fázi mého učení. Byl jsem odhodlaný tyto překážky překonat. Začal jsem kupovat ptáky, které lidi z nějakého důvodu již nechtěli. Někteří byli plaší, jiní naopak krotcí. Někteří dokonce tak krotcí, že jsem nikdy nepochopil jak se s nimi mohl někdo dobrovolně rozloučit. Někteří mluvili a dělali různé triky. Každý byl jiný a každého z nich jsem respektoval a snažil se uzpůsobit jejich náladovosti a zvykům. Bydlíme v osídlené oblasti a sousedé říkali, že je křik žaků neruší. Chov se rozrůstal a my se rozhodli z mnoha různých důvodů přestěhovat do severního San Diega. Chtěli jsme více pozemků a větší dům. Před stěhováním jsem koupil 3 páry papoušků šedých z karantény. Nikdy předtím jsem nechtěl odchytové ptáky ale můj dobrý kamarád je pro mě získal a nabídl mi, že mi je před koupí nechá prověřit veterinářem. Zatím jsem je držel dál od mých prvních ptáků. Poté, co jsme se přestěhovali, nechal jsem vyšetřit i starý pár Dr. Robertem Stonebreakerem. Provedl některé testy, což bylo velmi drahé ale ptáci byli velkou části mého života a jejich zdraví bylo důležité i pro mě.

Nepochyboval jsem, že když se rozhodli hnízdit, musejí být zdraví. Nemohl jsem riskovat ztrátu nečeho, co jsem nahromadil v průběhu mnoha let. Do této doby jsem přišel pouze o jednoho dospělého žaka. Je mnoho dalších příběhů, které bych vám mohl říct ale teď se budu zaměřovat na vlastní zkušenosti.

Voliéry byly postaveny ihned po přestěhování do nového domu. Všichni ptáci byli v garáži a na terase po několik týdnu, dokud nebyly voliéry dokončeny. Postavili jsme jednu velkou voliéru, kde středem prorůstá strom. Kotce měli rozměry 90x90x150cm. Všechny boxy mají mezi sebou neprůhledné stěny tak, aby na sebe nemohly páry navzájem vidět. Hnízdní budky pro žaky kongo vždy až po vletové otvory borovými pilinami. Ptáci je vyhrabou ven, jak sami chtějí. Každá z klecí má menší dvířka. Použili jsme pletivo o rozměrech 2,5x2,5cm. Střecha je pokryta folií a pro zastínění byla použita černá látka. Při dešti, zůstávají hnízdní budky suché. Když je třeba, mohu ptáky rosit rozprašovačem nebo se koupou a chladí sami. Některé části voliéry jsou tmavé, jiné zase světlejší. Páry si vyberou místo, kde se cítí nejlépe. V mé přítomnosti se jeden z párů vždy přemístil do zadní části boxu a zdál se dost vystrašený. Proto jsem je přemístil do tmavějšího boxu, kde se zdají být klidnější. Dno voliéry smetu 1x týdně a zbytky dávám do kompostu.

Chci ještě postavit dlouhou voliéru, kde by páry byly 1-2 měsíce v roce a pořádně se tam prolétly a dostaly do výborné kondice. Dalo by se to nazvat letním bytem. Konzumují krmivo Toppers, obohacené o vitamíny. To stojí sice více peněz ale já nenávidím krmiva, do kterých musím přidávat určité složky. Žakům to naprosto vyhovuje, jsou krásní. Misku vysypávám každý čtvrtý den:


• 1.den: nové krmivo
• 2.den: protřepu misku a odeberu z ní vyloupané zbytky
• 3.den: opakuje se den 2. + přidám šálek nového krmiva
• 4.den: do misky od vody nasypu krmivo a do misky po krmivu dám čistou vodu. Takto to prohazuji každý 4. den.

Čistou vodu dostávají každý den nebo i častěji, je-li horké počasí nebo voda znečištěna. Misky čistím 2x týdně a suším na slunci. Mým štěstím bylo i to, že jsem zde měl dobrý vztah s mnoha farmáři z okolí, k dispozici mi tak byla široká škála ovoce a zeleniny. Zemědělci to raději levně prodají nebo rozdají, než aby to museli vyhazovat. Vždy se mě vyptávají co žakové dělají. Dostanu tolik ovoce, až sám musím některé rozdat. Před podáváním vše důkladně očistím. Všichni dostanou stejné krmivo a zkonzumují jej až sami chtějí. Preferují určitý druh ovoce a zeleniny nad jiným ale nakonec jsem si všiml, že časem pojídali i druhy zeleniny, které dříve ignorovali.

Další věc, zjistil jsem, že papoušci žako kongo milují hračky. Po několik let jen seděli v boxu se dvěma nebo třemi bidélky, hnízdní budkou a dvěmi miskami. Jak nezábavné! Vžijte se sami do této situace. Do každé klece jsem začal dávat borovicové šišky, kartáčky na zuby, role od toaletního papíru, míčky, řetězy, atd. Prováděl jsem špionáž a zjistil, že se dospělci chovají jako malé děti. „Povídali" si navzájem, hráli si, pískali a měli zcela vyplněný čas. Dal jsem si za cíl, až budu mít více peněz, že jim koupím alespoň jednu nebo dvě hračky měsíčně. Milují také dlouhý plastový řetěz, prodávaný ve zverimexech nebo podobných obchodech.

Všechny mám pojmenované, po vstupu k nim je uvítám jménem a hovořím s nimi. O každém páru si vedu detailní záznam. Píši, kdy se ke mně dostali, jestli měli vůbec někdy mladé,... Také si vedu záznam, komu jsem mláďata prodal. 
Vezmu mládě ještě než otevře oči. A krmím lžící s krmivem Pretty Bird, obsahujícím 8% tuku. Dříve jsem používal vlastní krmivo ale přicházely problémy s bakteriemi a váhovým přírůstkem. Po Pretty Bird se zdají krásní a silní. Rodičům dávám v době mláďat měkké krmivo, které posypu právě přípravkem Pretty Birda, proto po odebrání mláděte nemám žádný problém s přechodem na toto krmivo. Všem žakům dávám také sépiovou kost a senegalské proso. Co se týče období líhnutí, je těžké jej předpovídat ale podle mých záznamů byly v podstatě jenom dva měsíce (březen a listopad), kdy se nevylíhla žádná mláďata žaků. Leden, květen, červen a srpen byly nejproduktivnější měsíce a ve všech dalších byla vylíhnuta ze snůšky asi jenom polovina mladých. Samozřejmě, že by bylo krásné, kdyby bylo vylíhnuto spoustu mláďat ve stejném období ale skutečností je, že některý pár je produktivnější a jiný má zase pouze jedno hnízdo ročně nebo dokonce za 2 roky. 
Mám takové množství starých ptáků, že nějaká ta mláďata mám po většinu roku. Samozřejmě je těžké udělat si volný čas, je to hodně práce dokrmovat tolik mláďat, ale dělá mi to radost.

Strávím hodně času s mláďaty, krmím je lžící, držím je a všude se jich dotýkám. Myslím si, že je potřeba být s nimi jako u opravdového dítěte. Povídám si s nimi a věřím, že je rozmazlím a tento temperament jim zůstane vtisknut až do dospělosti.

Zůstávám ve styku s většinou nových majitelů. Nabízím jim pomoc, jak učinit mládě šťastným. Občas dostanu krásné dopisy, obrázky nebo telefonáty o tom, jak báječné mládě dostali. To mě vždy potěší.

Odmítám prodej lidem, kteří tráví spoustu hodin v práci, moc cestují, jsou nepřátelští, chtějí žaka kongo pro malé dítě nebo když se prostě nehodí k jejich životnímu stylu. Nehodlám trávit dlouhé měsíce s mládětem a pak jej nechat komukoliv. Nové majitele musím nejprve poznat. Je těžké se loučit s plně opeřeným, téměř odstaveným mládětem, které vás považuje za mámu. Jsem z toho smutný.

Musím se, a také budu pokračovat, v učení o mých ptácích a nikdy mě to neunaví. Vybudoval jsem si dobrý vztah s ostatními chovateli a hodně se od nich naučil. Jen málo lidem věřím 100%. Nikdy nenechám cizí lidi koukat na mé ptáky. Neplánuji můj chov rozšířit. Nyní mám dokončenou sbírku.

Nikdy nebudu litovat chovu afrických papoušků šedých (žako kongo). Jsou to nádherní ptáci.


Ara ararauna

(ara ararauna)

 

 

Třída:  Ptáci
Řád:  papoušci (Psittaciformes)
Čeleď:  papouškovití (Psittacidae)
Druh:  Ara ararauna (ara ararauna)
Výskyt:  Jižní Amerika
Velikost:  76 - 85 cm
Hmotnost:  900 - 1300 gramů
Kroužek:  14 mm
Počet vajec:  2 - 4
Inkubační doba:  23 - 27 dnů
Cena:  kolem 35 000 Kč za mládě

Ara ararauna

Ara ararauna je jedním z 16-ti žijících druhů arů a patří jednoznačně mezi nejoblíbenější. Svoji oblibu mezi chovateli si získal především díky krásnému zbarvení a své povaze. Je výborným mazlíčkem, je velice inteligentní, snadno se naučí mluvit. Není však určen pro začínající chovatele. Jeho chov si již vyžaduje určité znalosti a hlavně zkušenosti. Pokud totiž není všem jeho potřebám vyhověno, mohou nastat různé problémy o kterých se zmíním ještě později.

V dospělosti dosahují délky 76 – 85 cm a váží od 900 do 1300 gramů čímž se řadí mezi největší papoušky. Na jejich opeření dominuje žlutá barva na břiše a vlastně na celé spodní straně těla. Na křídlech a na zádech potom převažuje barva modrá. Čelo má ara ararauna zelené, tváře jsou holé a bílé. Hlavu lemuje černý límec. Zobák je černé barvy a svojí robustní stavbou je uzpůsoben snadnému louskání ořechů. Ocas tvoří přibližně polovinu jeho celkové délky, takže je přibližně stejně dlouhý jako jeho tělo. Nohy mají šedou barvu.

Ve volné přírodě se vyskytují v oblasti tropických pralesů Jižní Ameriky od východní Panamy přes jižní Brazílii, Bolívii, Paraguay až po Kolumbii. Početná skupina se také zdržuje v povodí Amazonky. Nejčastěji se zdržují a létají po párech nebo v malých skupinkách o maximálně 20-ti kusech. Někdy je možné je spatřit i v početnějších hejnech čítajících i 25 kusů. Každý den dodržují svoji pravidelnou rutinu, která spočívá s celodenním posedávání ve vrcholcích stromů a okusování listí. Před setměním se přesouvají na pečlivě vybraná stanoviště kde nocují. Nejčastěji se jedná také o vysoké stromy. Dožívají se až 50-ti let. Bohužel, v současnosti se z mnoha míst začínají vytrácet. Je to způsobeno především ilegálním odchytem těchto papoušků pro černý trh nebo lovem na maso. Nemalou roli ve snižování jejich počtu ve volné přírodě hraje také kácení deštných pralesů a jiná devastace oblastí kde žijí způsobená člověkem.

Ara ararauna je velmi aktivní papoušek. Proto je nutné mu v zajetí poskytnout dostatečné prostornou klec. Jako u mnoha dalších papoušků i u něj platí pravidlo, že by ve své kleci měl být schopen roztáhnout naplno křídla a nedotýkat se při tom ani na jedné straně stěn. Jeho rozpětí křídel dosahuje kolem 90 cm. Klec by tedy měla mít například následující rozměry: 150 cm na šířku i na délku a 200cm na výšku. Samozřejmě platí, že čím je klec větší, tím lepší. Konstrukce klece musí být samozřejmě dostatečně silná, protože málokterý materiál dokáže silnému zobáku ary odolat. Mnohdy je třeba také použít visací zámek nebo zdvojené zamykání kvůli tomu, aby se důmyslnému arovi nepodařilo uniknout z klece. Rádi si také dopřejí koupel nebo se nechají rosit. Pak je třeba zajistit rychlé uschnutí peří, například ve vytopené místnosti nebo na přímém slunci, abychom předešli nachlazení. Arové jsou velice obratní letci.

Ručně dokrmené mládě ary ararauny je velice přizpůsobivé a snadno si zvyká na nové lidi. V pozdějším věku je to již větší problém. Proto je vhodné tohoto papouška hned od mala přivykat na různé druhy situací, na které by měl být pro život připraven. Aby byl zvyklý na veterinární prohlídky, jízdu autem, návštěvy známých atd. Již od útlého věku jsou velmi hraví a mají potřebu neustále něco okusovat. V jeho kleci by proto měl být vždy dostatek hraček, kousků dřeva nebo čerstvých čistých větviček. Nikdy byste jej neměli nechávat doma mimo klec bez dozoru. V každém bytě na něj číhá řada nebezpečí ve formě jedovatých látek nebo nebezpečných předmětů.

Krmná dávka by se měla skládat ze stejných položek jako u ostatních arů, z různých semen a bohaté nabídky ovoce a zeleniny. Z ovoce můžeme arovi nabídnout opravdu širokou škálu druhů. Od snadno dostupných jablek, pomerančů, třešní a hrušek až po mango nebo papáju. Dále si ara rád smlsne na mandlích nebo pistáciích a různých druzích ořechů. Nedoporučuje se podávat arašídy, čokoládu nebo cokoliv co obsahuje kofein. Poměr semen a ovoce by měl být zhruba vyrovnaný, takže jedna dávka by měla obsahovat zhruba půl šálku semen a půl šálku ovoce. Ani ruční dokrmování ary ararauny není zrovna jednoduché. Vyžaduje ve stravě totiž vysoký obsah tuků a proteinů. Do krmné kaše se proto často přimíchává malé množství arašídového másla nebo mletá slunečnice.

Jejich odchov v zajetí není ničím výjimečným. Doba hnízdění nastává obvykle na jaře nebo na začátku léta. Některé páry však hnízdí celoročně. Hnízdní budky mohou být dvou typů. První je vertikálně orientovaný box s bočními rozměry 60 x 60 cm a 90 až 120 cm na šířku. Druhý typ je stojatá budka s rozměry dna okolo 40 x 40 cm a s výškou okolo jednoho metru. Jako výplň budky dostatečně poslouží dřevěné drtiny. Snůška čítá nejčastěji 2 až 4 vajíčka, ale někdy může obsahovat vajíček i více. Inkubační doba bývá průměrně 25,5 dne (od 23 až po 27 dnů). Během hnízdění bychom měli obohatit stravu o různé doplňky pro zvýšení obsahu tuku. Nejčastěji stačí přidat slunečnici. Při odchovu je nutné počítat s vysokým hlukem, který jak rodiče, tak mláďata způsobují.


Ara hyacintový

(Anodorhynchus hyacinthinus)



Třída:  Ptáci
Řád:  papoušci (Psittaciformes)
Čeleď:  papouškovití (Psittacidae)
Druh:  Ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus)
Výskyt:  Jižní Amerika
Velikost:  až 1 metr
Hmotnost:  kolem 1250g
Kroužek:  18,0 mm
Počet vajec:  nejčastěji 2
Inkubační doba:  28 dnů
Potrava:  palmové ořechy, ovoce
Cena:  250 000-300 000 Kč
Ara hyacintový

Ara hyacintový je jedním z 16-ti žijících druhů arů a je zároveň největším papouškem světa. Arů existuje 6 rodů. Hyacintový náleží do rodu Anodorhynchus. Do stejného rodu náleží ještě dva druhy. Jeden z nich je považován za vyhynulý (jedná se o aru glaucus – Anodorhynchus glaucus) a druhý je vážně ohrožen (Anodorhynchus leari – ara Learův nebo také Ara Indigo).

Tento papoušek dosahuje délky až kolem jednoho metru. Typická váha dospělého jedince chovaného v zajetí se pohybuje kolem 1250 gramů. Opeření tohoto úžasného papouška je převážně tmavě kobaltově modré. Především na denním světle je dobře patrné, že má hlava světlejší odstín modré, která dokonce hraje duhovými barvami. Letky a ocasní pera mají vespod tmavě šedou barvu. Obrovský šedo-černý zobák je silně zakřiven a ostře zašpičatěn. Oproti ostatním arům, má ara hyacintový zobák bez známek zubovitých výstupků na okrajích. Díky tomu také získal celý rodAnodorhynchus název (an = žádný, odo = zub, rhynchus = nos). Na obličeji má ara dvě holé oblasti. Výrazný zlatožlutý oční prstenec a pruh stejné barvy na spodní straně zobáku, které tvoří nádherný kontrast se zbarvením peří. Jejich průměrná délka života není zatím stanovena s naprostou jistotou, ale odhaduje se na 60 roků.

Dřívějším domovem hyacintů byla obrovská oblast severovýchodní, centrální a jihozápadní Brazílie, východní Bolívie a severovýchodní Paraguay. Dnes je rozšířena již pouze ve vnitrozemní části na Severu Brazílie, v nejvýchodnější Bolívii a někdy se tvrdí, že také na severovýchodní části Paraguaje. Oblast výskytu se tak příliš nezmenšila, ale počet arů hyacintových se výrazně snížil. Nedávné odhady počtu volně žijících jedinců se pohybují okolo 2500 až 5000 kusů. Jejich hlavními pronásledovateli se stali obchodníci na ilegálním trhu se zvířaty a lovci, kteří zabíjejí ary na maso a pro peří. Cena v zajetí chovaných ptáků, se pohybuje okolo 7000 – 10000 USD (150000-230000 Kč). Tak vysoko se vyšplhala především kvůli nelegálnímu obchodu v Brazílii, ke kterému docházelo ještě dlouho po tom, co byl vydán zákon na jejich ochranu.

Jeden z mylných názorů říká, že ara hyacintový žije převážně v deštných pralesích. Nespočetněkrát bylo toto tvrzení otištěno v různých odborných publikacích, časopisech a na internetových stránkách. Není tomu úplně tak. První věcí, kterou se člověk naučí při pozorování volně žijících ptáků, je to, že každý druh má své specifické nároky na oblast, ve které se vyskytuje. Také arové si svá útočiště pečlivě vybírají a ne vždy jím musí být deštný prales. Spíše naopak. Hyacint se ve většině lokalitách, kde žije vyhýbá silně zalesněným oblastem. Většinou se vyskytuje v mírně lesnatých lokalitách se sezónně zavodňovanými travnatými oblastmi v Brazílii a Bolívii, kde také žije největší skupina těchto ptáků. Ostatní žijící druhy tohoto rodu (ara Learův) se vyskytují pouze v suchých oblastech severní Brazílie, které jsou charakteristické trnitými keři a kaktusy. Tedy žije tisíce mil od nejbližšího deštného pralesa. Ostatní arové, kteří preferují spíše suché nebo savanové lokality, jsou například ara červenouchý, Spixův, zlatokrký, vojenský, ara ararauna nebo ara arakanga.

Strava arů hyacintových ve volné přírodě se skládá z převážné části z ořechů určitých palem (Suagrus commosa a Attalea funifera). Méně pak jejich silnými nezralými skořápkami a palmovými listy. Dále se také živí některými ovocnými plody rostoucími v oblasti kde žijí. Z Bolívie pochází také zprávy o tom, že tento ara dokáže pozřít i šneka. Tyto zprávy však mohly vzniknout milně pouze z toho, že v místě, kde se ary stravovaly, byly nalezeny prázdné šnečí ulity. Žádné jiné důkazy o tomto totiž nejsou. Palmové ořechy, kterými se živí na loukách pochází z trávícího traktu hovězího dobytka. Dobytek požívá ořechy se nezralým zeleným povlakem, který je později stráven a na pastvinách se už nacházejí pouze samotné z trávícího traktu „očištěné“ ořechy. Na pastvinách se také nacházejí ostrůvky s palmami, na kterých tyto ořechy rostou. Stojí na mírně vyvýšených podkladech, čímž jsou chráněny proti pravidelným záplavám. Při chovu v zajetí však není možné tyto palmové ořechy jednouše obstarat. Můžeme je ale nahradit většími kousky kokosových ořechů (skořápkou i dření). Dále je možné arům podávat různá semena, arašídy a také ovoce.

Pohlavní dospělosti dosahují až v sedmém roce života. Přirozeně hnízdí v dutinách velkých stromů. V přímořských oblastech však zahnízdí i ve škvírách na stěnách útesů. Zda je tento jev důsledkem skrývání se před pronásledovateli či zda se jedná o přirozené chování, nelze s jistotou určit. Pro odchov v zajetí je nutné hyacintům zajistit voliéru alespoň 1,2 metrů širokou, 2,5 metrů dlouhou a alespoň 1,5 metrů vysokou. Hnízdní budky musí být značně masivní, dostatečně prostorné s vletovým otvorem o průměru 17,5 cm. Otvor by měl být umístěn asi 8cm od horního okraje budky. Jako výplň budky se používají čisté dřevěné drtiny navrstvené do výšky asi 15cm. Nejvhodnější umístění pro budku je na straně proti vchodu do voliéry a proti stěně s krmivem a vodou. V jedné snůšce bývají většinou dvě vejce na kterých sedí samice po 28 dní. Samec po dobu inkubace obstarává pro samici krmivo. Oba musí svá vajíčka chránit před predátory nejen z řady savců, kterými nejčastěji bývají nosálové, ale i před vetřelci z ptačí říše, jako například tukani či jestřábové a sojky. Mláďata mají stejné zbarvení jako dospělí jedinci a osamostatní se až po šesti měsících rodičovské péče.

Jsou velmi společenskými ptáky. Létají nejčastěji po párech nebo v malých skupinkách. V pozdních odpoledních hodinách se pravidelně shromažďují na stejných místech, která jsou pravděpodobně jejich „centry pro výměnu informací“ mezi jednotlivými ptáky.

Tito nádherní papoušci jsou od roku 1987 zapsáni ve druhém dodatku seznamu CITES. V tomto seznamu jsou zvířata, kterým hrozí vyhynutí a proto je jakékoliv jejich neveřejné obchodování nelegální.


Kakadu molucký

(Cacatua moluccensis)

 

 

Třída:  Ptáci (Aves)
Řád:  Papoušci (Psittaciformes)
Čeleď:  Kakaduovití (Cacatuidae)
Druh:  Kakadu molucký (Cacatua moluccensis)
Výskyt:  Moluky, ostrovy Indonesie
Velikost:  50-52 cm
Hmotnost:  780-1100 g
Kroužek:  14 mm
Počet vajec:  2 vejce
Inkubační doba:  28 dnů
Potrava:  Směs semen pro velké papoušky
Cena:  Kolem 100 000Kč

Kakadu molucký

Popis:
Samec- celé tělo pokrývá světlý odstín lososově růžové. Velká do oblouku zahnutá chocholka, stejně jako spodní strana letek je výraznější vyznačující se tmavě lososově růžovou barvou. Spodní strana ocasních per je žlutooranžová a sytě růžová. Holé okruží oka má modrý odstín, duhovka tmavě hnědá, zobák a běhák šedočerný. Samice- stejně zbarvena jako sameček. Při důkladném pozorování můžeme spatřit, že duhovka je tmavě červenohnědá a hlava o něco drobnější než samcova.

Výskyt:
Můžeme jej spatřit na ostrovech Ceram, Saparua, Haruku, Amboina (uměle vysazen) v jižních Molukách. Zdržuje se hlavně v pobřežních oblastech, lze jej zastihnout i ve vnitrozemských horách do výšky 1000 m.n.m. I když se straní lidských obydlí, není zdaleka tak nenápadný. Hejna která nalétávají na kokosové plantáže a kukuřičná pole vydávají hlasitý, pronikavý řev a zanechávají po sobě značné škody. Pochutnávají si s oblibou na kokosovém mléku, živý se larvami hmyzu, různými bobulemi, semeny, plody a ořechy. V období hnízdění se hejno rozdělí na jednotlivé páry. Vyhledají si hnízdo vysoko v kmeni stromu kde snáší do dutiny 2-3 vejce. Na ostrovech se vyskytuje již jen ojediněle, v nedávných dobách podlehl hromadnému odchytu, který razantně snížil jeho stavy. Aby mu byla zajištěna ochrana, byl zařazen do CITES přílohy A.

Chov:
Stejně jako ostatní kakaduové jsou poměrně nenároční a otužilí proti chladnu. Imponují svým vzhledem a velikostí. Mladí ptáci se dají poměrně snadno ochočit a jsou velice přítulní. Je však problém s dospělými samci, kteří se v období páření chovají agresivně a můžou ublížit i samici. Nevhodný je pro alergiky, jelikož jeho peří dokáže vyprodukovat velké množství peřového prachu, který má jemně narůžovělý nádech. Tato vlastnost se však vyskytuje u všech papoušků, avšak hlavně u kakadu. Je nutné jím neustále poskytovat něco na okusování, jsou schopni každý rok zlikvidovat svou hnízdní budku. Částečně se tomu můžeme vyvarovat pravidelným podáváním větví různých dřevin (např.: ovocných stromů, vrby nebo černého bezu), které je alespoň na chvíli zaměstnají. 
Odchov kakadua moluckého patří mezi mimořádné chovatelské úspěchy. Jedním z mnoha problémů je vybrat harmonizující pár. Pokud se nám to podaří, můžeme začít s hnízděním. Ideální je kmenová budka o průměru nejmíň 45 cm a výškou 100cm. Popřípadě vyrobíme prkenou budku se stěnami o tloušťce 2 cm, základně 45x45 cm a výškou nad 80 cm. Pod vletový otvor uvnitř budky připevníme kus pletiva, které usnadňuje vstup a výstup do budky a zabraňuje tak i zničení vajec při seskoku kakadu do hnízda. Jako výstelku můžeme použít hrubší hobliny, ptáci si však většinou hnízdo vystelou třískami. Samice snáší obvykle 2 vejce, na kterých sedí sama 28-30 dnů. Mláďata opouští budku do věku 3 měsíců a stále vyžadující péči rodičů. Po osamostatnění mláďata oddělíme do samostatné voliéry, aby se nestala objetí agrese samce.

Potrava:
Podáváme směs semen pro velké papoušky, která obsahuje různé druhy prosa, semenec, slunečnici, pšenici oves, velký výběr ořechů (para, vlašské, lískové, arašídy). Nezbytné je ovoce, zelenina, kukuřice v různém stádiu zralosti, šípek, jeřabiny, zelené krmení(salát, pampeliška, špenát, kopřiva, ptačinec). Někteří chovatelé zpestřují krmivo speciálními granulemi. Hlavně v období hnízdění, ale i během roku je důležité podávat vaječnou míchanici(natvrdo vařené vejce, strouhaná mrkev, piškoty), rohlík máčený v mléce, naklíčené zrní. Do vody přidáváme vitamínové přípravky(např.:Promotor,Optimin). Sepiová kost a písek musí být neustále k dispozici.

 

 

 

Zdroj